Sociálně aktivizační služby

Sociálně aktivizační služby – Ambulantní
Pondělí              13:00 - 18:00 hodin
Středa                  9:00 – 19:00 hodin
Čtvrtek                 9:00 – 12:00 hodin
Sobota                 9:00 – 18:00 hodin (dle aktuálního programu)
Sociálně aktivizační služby -  Terénní
Pondělí                9:00 – 12:00 hodin
Čtvrtek               13:00 – 15:00 hodin
Sobota                 9:00 – 18:00 hodin (dle aktuálního programu)

Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 66

 

1/ Sociálně aktivizační služby jsou ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením.

2/ Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:

a/ zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

b/ sociálně terapeutické činnosti,

c/ pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

 

Vyhláška č.505/2006 Sb

§ 31 Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením

Základní činnosti při poskytování sociálně aktivizačních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením se zajišťují v rozsahu těchto úkonů:

a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: zájmové, vzdělávací a volnočasové aktivity,

b) sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob,

c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:

1. pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů,

2. pomoc při vyřizování běžných záležitostí.

 

Posláním je zprostředkování kontaktu sluchově postižených se společenským prostředím, vytvářet takové podmínky, které pomohou zachovat přirozené sociální vazby, předcházet sociální izolaci a obhajovat práva, potřeby a zájmy lidí se sluchovým postižením.

Cílovou skupinou jsou osoby s různým sluchovým postižením

Forma poskytování sociálních služeb je především ambulantní v prostorách Spolku neslyšících Břeclav a terénní v případě různých aktivit mimo tyto prostory. 

 Klienti vstupující do SAS mohou ze strany pracovníků počítat

  •      s aktivním zájmem řešení jejich problémů souvisejících se sluchovou vadou
  •      s ochotou a empatií
  •      s diskrétností a zachováním osobních údajů dle zákona 101/2000 Sb. s vytvořením důstojného prostředí
  •      s respektem a nestranností
  •      se snahou personálu o odborný růst
  •      s respektováním zásad komunikace s neslyšícími (viz. níže)
  •      s dodržováním etického kodexu pracovníků (viz. níže)

 Cíle:

- pravidelné konzultační hodiny v Centru sociálních služeb

- pomoc neslyšícím při vyřizování osobních záležitostí na úřadech, u lékařů apod.

- besedy, přednášky, společenské, kulturní a sportovní akce, výtvarné hodiny a jiné

  aktivity dle předem připraveného měsíčního a celoročního plánu

- informace o akcích a novinkách členům 1x měsíčně v Informačním bulletinu

- poradenská služba o kompenzačních pomůckách, možnost vyzkoušení některých

  pomůcek na ukázkovém panelu

- zprostředkování oprav sluchadel

- kurzy znakového jazyka

- propagace poskytovaných sociálních služeb

Sluchově postižení mají velmi omezený výběr zájmových aktivit běžně přístupných slyšícím lidem. Navštěvovat zájmové, sportovní či vzdělávací kroužky společně se slyšícími je pro ně značně znevýhodňující, neefektivní a psychicky náročné. Cítí se zde zpravidla vyčleněni ze společnosti.

Chceme sluchově postiženým umožnit kvalitní prožívání volného času, ke kterému potřebují vlastní sociální prostředí a program. Ne proto, aby se izolovali a odcizovali veřejnosti, ale aby mohli volně a bez zábran komunikovat a radovat se z výměny zkušeností, z vlastní tvořivosti a užitečnosti. Sdílet své starosti s těmi, kdo jim rozumí komunikačně i duševně a s kvalifikovanými odborníky.

Tato služba vede k osobnostnímu růstu, zvyšování sebevědomí, zvyšování informovanosti a lepšímu uplatnění sluchově postižených na trhu práce.

 

Služba je poskytována bezplatně.

Etický kodex pracovníků Spolku neslyšících Břeclav, z.s.

 

  •  Pracovník SNB vytváří takové prostředí a atmosféru, aby se neslyšící klient cítil v komunikaci  rovnocenně a vnímal zájem o řešení jeho problému. 
  •  Pracovník SNB v komunikaci s klientem respektuje jeho preferovaný způsob komunikace. Při neúspěšné komunikaci má.na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení.
  • Pracovník SNB vykonává svou práci ve vztahu ke klientovi i veřejnosti tak, aby nepoškodil dobré jméno SNB.
  • Pracovník SNB si je vědom svých schopností, kvalifikace a kompetencí. Je zodpovědný za kvalitu své práce. 
  •  Pracovník SNB je vázán mlčenlivostí, která se týká všeho, co si klient nepřeje zveřejnit. 
  •  Pracovník SNB neodmítne klienta kvůli jeho národnosti, rase, náboženského vyznání, politické příslušnosti, sociálnímu postavení, sexuální orientaci, rozumové úrovni a pověsti.
  • Pracovník SNB má právo odmítnout výkon své profese z důvodu pro něj špatných pracovních podmínek, nebo v případě, že by nedokázal být vůči klientovi neutrální, a poškodil tak klienta, svou osobu, nebo práci.
  •  Pracovník SNB pracuje na růstu své kvalifikace a dle svých možností ji zvyšuje. 
  • Pracovník SNB se řídí platnými zákony a předpisy.
  • Zná etický kodex a dodržuje ho. 

 

Desatero komunikace s osobami se sluchovým postižením

   1. Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Vzájemný zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.

   2. Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat.

   3. Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy.

   4. Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku.

   5. Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod.

   6. Člověku se sluchovým postižením předem naznačíme, o čem budeme hovořit, případně jakou spolupráci od něj budeme potřebovat.

   7. Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu. U neslyšících uživatelů znakového jazyka je bezpečnější počkat na tlumočníka.

   8. Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl. Nikdy se neptáme, ZDA nám rozuměl, ale CO nám rozuměl. Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.

   9. Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.

  10. Komunikační preference každé osoby se sluchovým postižením jsou individuální. Proto je nutno projevit vstřícnost a ochotu přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každého pacienta se sluchovým postižením.

                                                                                      

                                                                                              Mgr. Věra Strnadová © 2009